Když dítě nemluví. O vývojové dysfázii s klinickou logopedkou Janou Slezákovou

Trpí vaše dítě vývojovou dysfázií? Máte spoustu otázek, ale jen obtížně nacházíte odpovědi? Přečtěte si rozhovor s klinickou logopedkou Janou Slezákovou a třeba najdete, co hledáte. Otázky jste kladli vy – rodiče dětí s vývojovou dysfázií.

Jak máme své dítě s vývojovou dysfázií nejlépe podpořit?

Věnujte mu čas, respektujte jeho tempo, vyzdvihujte silné stránky a zajistěte pro něj co nejvíce podnětné prostředí. To sice nijak neovlivní samotný vznik dysfázie, má však velký vliv na její prognózu.

Dále je nezbytná spolupráce klinického logopeda s rodičem, a také pravidelné a intenzivní cvičení. Řeč úzce souvisí s celkovým vývojem dítěte, proto nezapomeňte rozvíjet i další oblasti. Jemnou a hrubou motoriku, oromotoriku, grafomotoriku, zrakové a sluchové vnímání, schopnost koncentrace, paměť. Například při skládání puzzle se rozvíjí jak jemná motorika, tak zrakové vnímání a koncentrace. Vhodné je také začlenit dítě do kolektivu, protože chuť dítěte hrát si s ostatními a vyrovnat se jim dokáže mnohdy velmi posunout i jeho řečové schopnosti. 

Kde můžeme najít veškeré ucelené informace s nabídkou podpůrných opatření?

Vyhláška č. 27/2016 Sb. shrnuje podpůrná opatření ve vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností, tedy i dětí s vývojovou dysfázií. Vyhodnocení potřeb dítěte s vývojovou dysfázií ve vzdělávání poskytují speciálně-pedagogická centra (SPC) či pedagogicko-psychologické poradny (PPP). Na tato vyšetření se můžete objednat sami i bez žádanky od pediatra.

Veškeré informace by vám měl předat také vyšetřující logoped, obrátit se však můžete i na pediatra, neurologa či pedopsychiatra.

Další možností je využití sociální služby raná péče, kterou poskytuje Občanské sdružení LOGO. Zaměřuje se na podporu rodiny a dítěte s poruchami komunikace a hybnosti do sedmi let. LOGO také organizuje pravidelná setkávání rodičů dětí s vývojovými vadami.

U svého dítěte pozoruji určité obtíže a chci mu pomoci, pediatr mi však odmítá vypsat žádanku na logopedii či psychologii. Co mám dělat?

Na psychologii žádanku nepotřebujete, stačí se objednat. Na logopedii je žádanka nutná, a to jak ve zdravotnickém zařízení, tak v soukromé ambulanci, která spolupracuje s pojišťovnami. Pokud Vám ji pediatr odmítne vypsat, můžete oslovit foniatra nebo neurologa. Další možností je vyšetření na přímou platbu dle ceníku jednotlivých ambulancí.

Jak poznáme kvalitního logopeda?

Logoped by měl být především empatický. Spolupráce s ním by měla být příjemná a hlavně přínosná. Musíte mu důvěřovat.

Poruchami komunikačních schopností všech věkových kategorií se zabývá celá řada odborníků. Část z nich pracuje převážně s dětskými pacienty, druhá část zase s dospělými.

Při výběru logopeda se obracejte na ambulance klinických logopedů, kteří pracují ve zdravotnických zařízeních nebo mají soukromé ambulance. Seznam konkrétních pracovišť naleznete na stránkách Asociace klinických logopedů (www.akl.cz).

Můžete popsat, jak probíhá vstupní vyšetření na logopedii?

Během vstupního vyšetření se logoped seznamuje s dítětem a jeho zákonným zástupcem. Většinou nabídne dítěti nějakou hru nebo papír s pastelkami, aby se zabavilo, a on měl dostatek času na probrání osobní a rodinné anamnézy, která hraje důležitou roli v diagnostice. Dále se pomocí her pokusí zaujmout vaše dítě a posoudit jazykové roviny řeči. Soustředíme se na porozumění a pasivní slovní zásobu (zda dítě reaguje na pokyny, např. „Kde je pes?“), aktivní slovní zásobu (např. pojmenování zvířat podle obrázků), stav rozvoje sluchového vnímání (např. rozlišení zvuků a směrů, odkud přicházejí), zrakového vnímání (např. hledání konkrétní věci na obrázku), stav mluvidel (obratnost jazyka, podjazyková uzdička, klidová poloha jazyka, skus apod.), jemnou motoriku (např. úchop předmětů) a grafomotoriku (např. kresba postavy). Pozorujeme také koncentraci dítěte a jeho schopnost navazovat sociální a oční kontakt.

Poté diagnostikujeme typ a míru narušení komunikační schopnosti a odkážeme dítě na další vyšetření – foniatrii, psychologii, neurologii. Tato vyšetření napomáhají rozlišit jednotlivé diagnózy.

Jak se máme zachovat, když pedagogové a ředitelé mateřských či základních škol i přes doporučení odborníků nerespektují přístup k dítěti?

Pokud pedagogové nedodržují doporučený individuální přístup k dítěti, přestože to dítě potřebuje, můžete požádat ředitele školy o sjednání nápravy. Žádost doporučuji podat písemně, doporučeně. Na místě je také požádat o pomoc odborníka z pedagogicko-psychologické poradny (PPP) nebo speciálně-pedagogického centra (SPC). Příslušná směrnice stanovuje povinnost školy jasně a pedagog by měl respektovat výsledky vyšetření dětí. Pokud ani tak neuspějete, můžete se obrátit na Českou školní inspekci.

Jaký máte názor na pomůcku „kousák“?

V současnosti lze sehnat kousátka nejrůznějších tvarů, barev a tvrdosti. Mohou být nápomocná u batolat i dětí školního věku. Doporučuji však nejprve konzultovat s vyšetřujícím logopedem, zda je pomůcka vhodná a potřebná.

Proč někteří logopedi neinformují rodiče o podpůrných terapiích, nepředají jim seznam literatury a podobně?

Mohu odpovídat pouze sama za sebe, netroufám si odpovídat za kolegy. Svým klientům vždy doporučuji vhodné publikace, pracovní listy, další možnosti terapií a zájmových kroužků (například arteterapie, ergoterapie, myofunkční terapie, EEG biofeedback). Dále podporuji u klientů s vývojovou dysfázií komplexní péči, tedy vyšetření u foniatra, klinického psychologa či psychiatra, neurologa. Konzultujeme i možnosti ambulantní či terénní služby raná péče, vzdělávacích akcí pro rodiče a jiných volnočasových aktivit.

Jak intenzivní logopedickou péči by měl mít dysfatik?

Doporučuji pravidelný domácí nácvik proložený přestávkami. Ideální jsou časové úseky od 5 do 15 minut podle toho, jak dlouho dítě udrží pozornost a je ochotné spolupracovat. Dělat více kratších cvičení denně je přínosnější než trénovat půl hodiny dvakrát týdně.

A co když se dítěti trénovat nechce?

Zkuste cvičit každý den ve stejnou dobu. Třeba 10 minut před jídlem nebo před pohádkou v televizi. Nápomocný může být i logopedický deník, do kterého zapisujeme nastávající úkoly a samolepkou nebo obrázkem oceňujeme i ty nejmenší pokroky.

A na co si máme při domácím cvičení dávat pozor? Co nedělat?

Neopravujte dítě v hláskách, které artikulačně nezvládá a nemáte za úkol je nacvičovat.

Vývojová dysfázie je diagnóza náročná nejen pro dítě, ale i pro celé jeho okolí. V průběhu terapie se střídají období rychlých a intenzivních pokroků s těmi, kdy vývoj dítěte přes veškerou snahu stagnuje. Nezapomínejme, že každé dítě potřebuje k rozvoji určitý prostor. A my, rodiče, bychom mu měli cestu ve vývoji co nejvíc usnadnit. Buďme proto trpělivými, rovnocennými komunikačními partnery svých dětí a hlavně, buďme zde pro ně.

Co si myslíte o rozdělování vývojové dysfázie na lehkou, střední a těžkou?

Taková terminologie a klasifikace se nepoužívá. Česká verze MKN-10 (2006), Mezinárodní klasifikace nemocí, rozlišuje expresivní poruchu řeči a receptivní poruchu řeči. Vývojová dysfázie se nově řadí do oddílu neurovývojových poruch.

Rodiče dětí s vývojovou dysfázii jsou vždy obeznámeni, s čím mají jejich děti největší obtíže, na čem se bude pracovat, a naopak v jaké oblasti vynikají, proto toto stupňování není nutné používat.

Jak žijí dospívající a dospělí dysfatikové? Ovlivňuje diagnóza jejich pracovní a soukromý život?

Přestože se jedná o vývojovou poruchu, symptomy v různé míře přetrvávají i do dospělosti a mohou negativně ovlivňovat kvalitu života a sociální status.  U žáků s vývojovou dysfázií dochází často k rozvoji poruch učení, především dyslexie, dysgrafie a dysortografie, časté jsou také projevy ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity) a ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Většina adolescentů a dospělých s přetrvávajícími symptomy má čistou výslovnost, ale je možné u nich zaznamenat komunikační nejistotu, latenci ve výbavnosti pojmů, impulzivní skákání do řeči, nedostatečné porozumění delší řečové sekvence či horší paměť. Tito jedinci jsou rychle unavitelní, mluví hyperspisovně, používají nezvyklé výrazy, bez dostatečného porozumění a správného kontextu. Problémy jim činí ironie nebo nadsázka.

Důsledky vývojové dysfázie zasahují do schopnosti komunikovat s ostatními, a tím se i zapojit do sociálního života, což může mít negativní dopad na emoční prožívání.

Lidé s poruchou řeči a jazyka jsou často zaměstnaní v méně kvalifikovaných pracovních pozicích než jejich typicky se rozvíjející kolegové. (Neubauer a kol, Kompendium klinické logopedie, 2018)

Řada rodičů naráží na nepochopení ze strany svých nejbližších, například partnera, prarodičů či přátel. Snaží se pro své dítě udělat maximum a zapojit jej do běžného života, ostatní však snahu haní a odmítají realitu. Nepomáhá ani vysvětlování, předání materiálů k pročtení či konzultace s odborníkem. Co s tím?

Pokud vám schází pochopení ze strany partnera či okolí, možná vám pomohou podpůrné skupiny. Najdete je na Facebooku, a můžete díky nim narazit na podobné potíže, které sami prožíváte.

Dále existují blogy, například Tichý svět, kde maminka reflektuje první roky života syna s vývojovou dysfázií (http://tichysvet.blogspot.com).

Kromě internetu jsou důležitým zdrojem neziskové organizace, které mnohdy nabízí terapii pro celou rodinu, nejen pro dítě. V Brně můžete využít již zmíněné Občanské sdružení LOGO, které kromě individuálních služeb organizuje setkávání rodičů dětí s vývojovou dysfázií. Je dokázáno, že sdílení pocitů, radosti i trápení mezi rodiči s podobnými zkušenostmi dodává velkou sílu do dalších chvil.

Dále doporučuji oslovit psychologa, který má zkušenosti jak s dětmi s vývojovou dysfázií, tak se starostmi a útrapami jejich rodičů. Psycholog vás vyslechne a připojí rady, jak se s tíživými situacemi vypořádat.

Napadá vás, jak zvýšit povědomí o vývojové dysfázii?

Velmi vhodné a přínosné by bylo, aby kliničtí logopedi dělali osvětu v mateřských a základních školách, a to formou přednášek jak pro pedagogy, tak pro rodiče a rodinné příslušníky. Sama z praxe vím, že poptávka po informacích je velká, a v rámci logopedických terapií často nebývá prostor pro podrobnou edukaci. Rodiče či další blízké osoby pak informace dohledávají z různých zdrojů, musí pročítat internetové diskuze a podobně.

Na otázky rodičů dětí s vývojovou dysfázií odpovídala klinická logopedka Mgr. Jana Slezáková.

Mgr. Jana Slezáková je klinická logopedka, aktuálně máma dvou kluků na mateřské dovolené, která pracuje na Soukromé klinice LOGO s.r.o. Specializuje se na děti, které mají opožděný vývoj řeči či mluvi prozatím méně. Je autorkou brožury Když naše dítě ještě nemluví, kterou si můžete zakoupit na eshopu https://www.moje-pomucky.com/

 „Každé dítě potřebuje svůj čas a prostor k tomu, aby se vyjádřilo. Také je velmi důležité soustředit se na to, co nám dítě chce sdělit a dát mu najevo (např. pohledem z očí do očí, dotykem, pohlazením), že je to jeho sdělení pro nás opravdu důležité a posloucháme ho. Soustředěná pozornost je nejkvalitnějším prostředkem k naplnění potřeb dětí. Dávejme dětem lásku a hlavně čas, užívejme si okamžiky, které s námi chtějí sdílet a buďme trpělivými posluchači a komunikačními partnery. Nebojme se přijít si pro radu co nejdříve, a hlavně nemějme obavy, že jsme ve výchově nějak selhali. „

                                                                                   Jana Slezáková

Zdroje:

NEUBAUER, Karel. Kompendium klinické logopedie: diagnostika a terapie poruch komunikace. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1390-1.