Týden rané péče – rozhovor s uživatelem služby raná péče

Jsme velmi rádi, že jsme se i letos stali součástí osvětové kampaně Týden rané péče, jejímž organizátorem je Společnost pro ranou péči. Letos bude probíhat od 7. do 13. listopadu a zapojí se do ní přes třicet poskytovatelů služby rané péče z celé České republiky. Během celého týdne budou prostřednictvím médií, na akcích pro laiky i odborníky i v online prostoru informovat o tom, jak raná péče rodinám s dětmi s postižením pomáhá a proč je důležité, aby se o ní rodiče dozvěděli včas. Více na www.tydenranepece.cz

My jsme si pro vás při této příležitosti připravili rozhovor. Terezu, maminku našeho klienta Kryštofa jsme si v říjnu poprosili o rozhovor, v kterém nám odpověděla na otázky týkající se rané péče. Otázky mamince Kryštofa pokládala naše vedoucí rané péče – poradkyně Mgr. Markéta Talašová.

Terezo, co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla kontaktovat ranou péči?

Pamatuji si to, jak kdyby to bylo teprve nedávno. Kryštof je naše první dítě, a proto jsme s manželem neměli žádné srovnání a hodně tápali v tom, co je v pořádku a co už není. Ranou péči jsem oslovila poměrně brzy, ještě před třetím rokem. Nejvíce mě trápilo, že Kryštof vůbec nemluví. To byl ten hlavní důvod. Až raná péče mi otevřela oči a začala jsem si všímat i jiných věcí, než jen řeči.

Jak jste se o rané péči dozvěděla?

O rané péči jsem se dozvěděla od rodinné známé, která pracuje jako asistent pedagoga na základní škole a s ranou péčí se již setkala.

Jak návštěvy probíhaly?

Poradkyně jezdila jednou za 14 dní k nám domů. Oba kluci se moc těšili, co zase přiveze za hračky. Líbilo se mi, že vždy měla čas i na moje otázky, kterých jsem měla opravdu hodně. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se ve všem dokázala zorientovat. 

V čem vidíte největší přínos rané péče? 

Asi v tom, že mi dala informace a přehled. A v našem případě mi hodně pomohlo, že jezdí přímo k nám domů. V době, kdy jsme s ranou péčí začali, mladší Viktor měl jen pár měsíců a bylo pro mě strašně náročné s klukama někam cestovat, jelikož nemám žádné hlídání a navíc neřídím. 

V čem Vám služba pomohla?

Naprosto se vším. Měli jsme velké štěstí, že jsme se do péče dostali během jednoho měsíce. Od ostatních rodičů vím, že teď jsou čekací lhůty mnohem, mnohem delší.

Já sama pracuji v technickém oboru, takže věci jako logopedie, ergoterapie atd. šly naprosto mimo mě a netušila jsem, jaké máme možnosti. 

U Kryštofa mě trápila hlavně řeč a také to, že strašně slintal. 

Díky rané péči jsme se odrazili ode dna a začali situaci aktivně řešit. Absolvovali jsme diagnostický pobyt a posléze i magnetickou rezonanci, kde se ukázalo, že Kryštof nemá propojené mozkové hemisféry. 

Poradkyně hned věděla, co a jak. Začali jsme chodit na logopedii, ergoterapii a později přidali i neurovývojovou stimulaci. 

Poradkyně nám pomohla i s výběrem školky a školy. 

Nejvíc jsem ocenila to, že mi ukázala, jak Kryštofa můžu rozvíjet doma bez nějakých drahých pomůcek, protože v té době i naše finanční situace nebyla úplně nejlepší. 

Byly situace, kdy jsem byla úplně zoufalá. Pamatuji si, jak jsem dostala zprávu z magnetické rezonance. Dali mi ji do ruky a nikdo mi nic neřekl. Pochopila jsem jen, že to není úplně dobrý. Strašně jsem brečela a volala hned do rané péče. Poradkyně mi dokázala zprávu přeložit do srozumitelné řeči a nakonec se mi vlastně ulevilo, že konečně nevíme, na čem jsme. 

Je něco, co byste chtěla vzkázat ostatním rodičům?

Asi to, že pokud se jim u jejich dítěte něco nezdá, ať to začnou řešit včas.

Velmi děkujeme za poskytnutý rozhovor a těšíme se na další spolupráci!

Kvůli anonymitě jsme upravili jména zmíněných a taktéž přiložená fotografie je pouze ilustrační.